Zvuková izolace
Zvuková izolace
Nepříjemným následkem rozmachu civilazce je zvyšování hluku, před kterým je vhodné se chránit.
Zvuková izolace většinou vyhovuje pouze u starších budov postavených z cihel. V novějších objektech se tepelné i zvukové izolace často projektovaly pouze tak, aby se vyhovělo požadavkům normy, což v praxi většinou nepostačovalo, zvláště pokud se nedodržel správný technologický postup. Zvuková izolace je mnohem složitější než izolace tepelná. Setkáváme se ze zvukem, který se šíří vzduchem, a ochranou proti němu je tlustá překážka, buď těžká, nebo sendvičová, v nichž nesmějí být trhliny ani prázdné spáry. Dalším zdrojem zvuku je vodovodní potrubí a hlavně rozvod ústředního vytápění - úder do potrubí je slyšet ve všech místnostech domu. Hlučné bývá i uzavírání armatur, vibrace vzduchu v potrubí aj. Všem těmto zvukům lze čelit správnou instalací (nesmějí vznikat vzduchové pytle ani jiné závády), osazením kavlitních armatur a izolací v prostupech zdí nebo stropem. Ochrana proti hluku přicházejícímu zvenčí je jednoduší, než ochrana ochrana proti hluku, který vzniká uvnitř budovy. Také materiály izolující proti ztrátám tepla se na obvodových zdech a na plochých střechách mají současně schopnost izolovat proti hluku přicházejícímu zvenčí. Stejně tak tepelná izolace potrubí současně izoluje proti hluku.
Zvukově izolační útlum konstrukčních prvků a některých zařizovacích předmětů.
Čím tlustší je sklo v okně, tím lépe izoluje proti hluku. Netěsná okenní křídla propouštějí nejen průvan a chlad, ale i hluk. Izolaci zvýšíme vlepením těsění mezi okenní křídla a rám.
Zvuk proniká hlavně po obvodu dveří a u prahu, čemuž je opět možné zabránit dodatečným utěsněním. Proniká ovčem také plochou dveřního křídla, čím je křídlo těžší, tím více tlumí. Lehké dveře lze ze strany, odkud přichází hluk izolovat měkkým čalouněním. Zdrojem značného hluku je kuchyň s různými strojky a mechanickými pomůckami. Většinou se umísťují na pracovním stole, který má být podložen pryží stejně jako chladnička nebo myčka nádobí. Mnoho hlkuku způsobují kromě hudebníků také domací kutilové. Všechna jejich zařízení ať trvale připevněná, nebo přechodně rozložená by měla být vždy dobře izolována odo podkladu. Z hlediska hluku přenášeného podlahou (kročejový hluk) jsou lepší než lepené povlaky z PVC volně položené koberce, které současně izolují tepelně.
Nedostatečně zvukově izolované dělící příčky jsou zdrojem nepříjemností.
Při nedostatečné izolaci příčky se svisle k příčce připevní dřevěné latě na vzdálenost odpovídající rozměru zvukově izolačních desek z minerální vlny. Desky se vloží mezi latě a ně se pak přibijí desky sádrokartonové. Je li třeba sádrokartonovou desku zkrátit položíme ji na rovnou podložku a nařízenem ji podle pravítka speciálním zahradnickým nožem, apak ji přes hranu stolu zlomíme. Nevadí-li mokrý porces, přilepí se izolační desky na zeď, např. na sádrové terče a na celé ploše se oplᚍují pletivem, které se napne a přibije uprostřed plochy a pak u stropu a podlahy; celá podlaha se omítne. Dělící příčky se dají zvukově izolovat také závěsem nebo textilií napjatou mezi latí u stropu a u podlahy. Textilie dobře pohlcují zvuk, ale usazuje se na nich prach, proto se mají připevňovat tak, aby se mohly snadno sejmout, vyprat a znovu pověsit (nejjednodušší je připínání na patentní knoflíky). Proti hluku, který proniká zvenčí se můžeme rovněž bránit těžšími závěsy.
U stropů jde o průzvučnost vzduchovou a kročejovou. Dodatečná úprava proti vzduchové průzvučnosti je poměrně obtížná, protože je nutné zřídit podhled z izolačních desek. Nejjednodušší ochranou proti kročejovému zvuku je tlustý koberec.