Příprava betonu
Příprava betonu
Jak připravíme beton pro základy a jiné konstrukce.
Beton je směs štěrku, písku, cementu a vody. Jeho jakost nezáleží jen na množství a druhu cementu, ale i na druhu kameniva (štěrkopísku) a zpsobu míchání směsi (ručně, strojně). Ze štěrkopísku v němž převažuje písek neuděláme nikdy dobrý beton, i když přidáme mnoho cementu. Chceme-li šetřit cement, optříme si čistý štěrkopísek s vhodnou zrnitostí. Větší množství betonu budeme mísít v míchačce, ušetříme tím nejen čas, námahu a cement a získáme lepší beton. Pro ruční míchání připravíme hladký podklad, např. jako pro míchání betonové mazaniny, anebo z prken sbijeme podlážku 1,5 x 2 m nebo 2 x 3 m (obr. 106).
Dobrý a vodotěsný beton vyžaduje pečlivé zpracování
Má-li být betonové zdivo vodotěsné, musí směs obsahovat odpovídající množství kameniva. Dobré složení je 33 až 40% písku a 67 až 60% štěrku. Chemické přísady nemohou zajistit vodotěsnost, nemá-li směs správné složení a není-li pečlivě zpracována. Zvlhlá směs se zhutňuje dusáním ve vrstvách až po 150 až 300 mm, litá směs se jen propichuje, aby z ní unikaly vzduchové bublinky. Monolitický beton umožňuje libovolně tvarovat konstrukce, vyžaduje včak pracné bednění, mokrý proces a pomalé zatvrdnutí.
Beton pro základy se mísí při svépomocných pracích nejčastěji v objemových dílech v poměru 1:8 až 1:12, což znamená 150 až 100 kg cenemtu na 1m3 betonu. Betonové zdivo a podklad děláme z betonu míchaného v poměru 1:5 až 1:10 tj. 200až 120 kg cenemtu na 1 m3 betonu. Čím je zdivo tenčí a více namáhané, tím musí být beton kvalitnější. Železový beton vyžaduje poměr mísení asi 1:4 (podle druhu kontrukcí), tedy spotřebu 300 až 270 kg cementu na 1 m 3 směsi.
Příprava malty
Abychom mohli zdít, potřebujeme maltu. Zdivo děláme z kamene, cihel, tvárnic, cihelných bloků apod. spojovaných maltou v celek. Malta spojuje staviva a vyrovnává nerovnosti. Nejdůležitější součást malty je pojivo. Pojiva jsou vzdušná - tuhnou pouze na vzduchu (vzdušné vápno) a hydraulická - tuhnou i pod vodou (hydraulické vápno, cement, sádra). Vzdušné vápno přidáváme do malt buď jako vápennou kaši, nebo jako vápenný hadrát či ajko nehašené mleté vápno. Plnivem je říční nebo kopaný písek. Malta znamená mokrý proces, vnáší do zdiva vlhkost, což znesnadňuje práci hlavně v zimních měsících. Při dodatečných úpravách se snažíme, aby malta co nejrychleji vyschla a zdivo nesedalo. Proto při nich nepoužíváme vápennou malut, ale maltu nastavovanou nebo cementovou.
Vápenná kaše
Vápenná kaše (1 m 3): 454 kg kusového vápna (vzdušného) a 3 m3. Ze 100 kg kusového vápna se udělá 220 l vápenné kaše.
Vápenné mléko
Vápenné mléko (100 l): 0,04 m3 vápanné kaše a 70 litrů vody. Jinak může 14,5 kg vápenného prachu smíchat s 90 l vody. Vápenocementovými maltami se zdí více zatížené nosné zděné konstrukce, komínové zdivo, příčky atd. Malty se označují číslem 10 nebo 25, které udává pevnost podle dřívějšího označení v kp na jeden cm2:
Kámen potřebujeme především do základů, soklového zdiva a opěrných zdí.
Kombinace kamene a dřeva je efektním architektonickým prvkem. Ve zdivu se kámen váže podobně jako cihly. Pro zdění je vhodný ložný kámen, který má dvě protilehlé plochy přibližně vodorovné. Kamenné zdivo (obr. 107) pro základy a sokly může být režné nebo z lomového kamene. Kyklopské zdivo se uplatňuje pro opěrné zdi, řádkové zdivo z částečně opracovaných kamenů (kopáků) se používá na sokly a opěrné zídky. Kvádrové zdivo, zdivo z kamenů přesných rozměrů a kamenicky opracovaných, je zdivo obkladové. Smíšené zdivo má jako nosný materiál beton, zatímco kámen nebo cihly tvoří jednostrannou nebo oboustrannou obkladovou vrstvu (obr. 108).
Cihelné zdivo a spotřeba cihel, tvárnic a malty na 1 m3Cihly pálené plné (290/140/65 mm) jsou buď mrazuvzdorné (např. pro neomítané komínové zdivo nad střechou), nebo obyčejné (omítají se). Kromě pálených cihel velkého formátu se vyrábějí i pálené cihly malého (250/120/65 mm) nebo metrického formátu (240/115/72mm). Příčně děrované pálené cihly zvané voštinové se vyrábějí ve třech velikostech: 290/140/65 mm, 290/140/103 mm a 290/140/140mm. Cihly CDm jsou pálené, příčně děrované, metrického formátu, odlehčují tradičně zděné nosné stěny a výrábějí se ve třech rozměrech: 240/115/113 mm, 240/175/113 mm a 365/175/175 mm. Při zachování požadované tepelné izolační schopnosti a pevnosti umožňují snížit tloušťku zdiva ze 450 na 375 mm. Kromě toho se vyrábějí příčně a podélně děrované cihly větších formátů, které jsou lehké, rychle se s nimi zdí a spotřebuje se méně malty.
Cihly se do zdiva ukládají podle určitých pravidel, která se musí dodržovat, má li být zdivo pevné a únosné.
|
Spáry musí být přesně vodorovné a svislé a nesmějí být širší než 10 až 15 mm. Při vazbě se cihly také dělí na čtvrtyk, půlky, tříčtvrtky a pásky. TRadiční vazby jsou poměrně složité a pracné, ale doposud nejčastější. Zdí se tak, aby styčné (svislé) spáry zdiva byly převázány na 1/4 nebo 1/2 délky cihly (obr. 109). Vazba běhounová je charakteristická tím, že v líci zdiva jsou pouze běhouny. Vzniká např. u zdí z tradičních cihel tlustých 150 mm, u zdí z cihel CD, tlustých 125 mm (obr. 110). Vazba vazáková s cihlami jen napříč zdi je vhodná pro zdi tlusté na délku cihly, např. 300 mm (obr 111). Polokřížové vazby (v líci se střídají běhnou a vazáky) se používají pro zdi tlustší než 300 mm, tlusté zdi z cihel CDm (obr 112). Ukončení zdí se dělá zubovkou nebo čelem (obr. 113). |
|
Zubovkou tehdy, budeme-li ozději ve zdění pokračovat. Výhodou tradičně zděného cihelného zdiva je pevnost, únosnost, dobré tepelné a zvukové izolační vlastnosti, tepelná akumulace, prodyšnost, dobré spojení s maltou, přijatelné náklady a možnost levnějšího pořízení materiálu, např z bouraných staveb. Nevýhodou je velká hmotnost, poměrně, poměrně značná pracnost a mokrý proces vyžadující vyschnutí. Zdivo z plných cihel s dutinami je lehčí, úspornější, má ale menší tepelně akumulační schopnost. Dutiny nesmějí být velké, protože proudící vzduch není z hlediska tepelné izolace vhodný (obr. 114).
Vazby zdiva z cihel CDm jsou tejné jako u cihle tradičního formátu. (obr. 115)
Zdi tlusté 250 mm se vyzdívají tak, že se v jedné vrstvě střídá vazák a dva běhouny za sebou. V další vrstvě se klade na střed běhounů vazák a vedle něho dva běhouny za sebou s převázáním o 1/4 cihly.
Tvárnice mají větší rozměry, menší hmotnost a lepší tepelně izolační vlastnosti než plné cihly
Zdivo je tenčí a rychleji se zdí. Podle materiálu se rozlišují tvárnice keramické a z lehkých betonů
Keramické tvárnice se zdí jako zdivo z plných cihel, anebo častěji speciální vazbou (obr 116). Choulostivým místem jsou spáry; aby jich bylo co nejméně, měly by být tvárnice co největší, ale ne tolik, aby ztěžovaly manipulaci. Vyrábějí se i tvárnice poloviční nebo i zvláštní tvarové kusy. Při zdění rohů, ostění apod. se tvárnice mohou doplňovat cihlami CDm.
Tvárnice z lehčených betonů mají dvě anebo více dutin, popř. se vyrábějí jakop plné nebo duté bloky. Větší dutiny se pro zvýšení tepelné izolace vyplňují tepelně izolačním materiálem (škvárou, struskou a.j.)
Tvárnice ze struskobetonu a škváro-betonu mají normalizovaný rozměr 440 x 290 x 215 mm, k němuž se vějí tvárnice doplňkové.
Na svépomocnou výrobu tvárnic z betonu nebo škvárobetonu potřebuju pevnou a snadno rozebíratelnou formu. Její zhotovení není tak obtížné (obr. 117). Dutinu tvárnice tvoří jádra, která se po upěchování směsi opatrně vytáhnou.
Aby zdivo bylo rovné, zdíme "do šňůry" a svislost hran, ostění oken, dveří a rohů kontrolujeme závažím (olovnicí). Nejnáročnější je zdění na vnějším líci. Nejdříve se osadí krajní cily, na jejichž správném položení závisí svislost zdiva. Konec šňůry se omotá kolem cihly, cihla se položí tak, aby šňůra byla asi o 3 mm předsazena před lícem zdi a v rovině s horní plochou kladených cihel (obr. 118). Vůle je nutná, cihly se nesmějí dotýkat šňůry, mohly by jí vychýlit. Při zdění zevnitř je volně položená cihla na kraji zdiva nebezpečná, protože by při pádu mohla někoho poranit. Proto se šňůra upevní hřebíkem nebo úzkou skobou a narazí do spáry zdiva. Pronášení šňůry se brání tzv. kolíkem - dřevěnou laťkou dlouhou asi 400 mm, do níž jsou ve vzdálenosti asi 40 mm zatlučeny dlouhé hřebíky; lať se jimi přichytí ke zdivu.
Ve vzdálenosti dvou vrstev od hořejšího hřebíku se z atluče malá skoba, za niž se šňůra zavěšuje.
Po vyzdění několika vrstev s emusí ověřit vodorovnost zdiva latí a vodováhou
Rovnost kotrolujeme svislou latí připevněnou ke zdivu; na lati je vynesena výška vážení roviny, obyčejně 1 metr nad výškou budoucí podlahy. Na lati jsou také vyznačeny výšky okenních parapetů, překladů nad okenními a dveřními otvory, popř. i jednotlivé vrstvy zdiva.
Oprava zdiva
Zvláště soklové zdivo nebo zdivo v blízkosti netěsných střešních odpadů bývá porušeno. Příčinou je vlhkost a v zimním období mráz. Na poškozeném místě se otluče omítka a je-li rozrušena jen na povrchu, vyspraví se po odsekání dobrou cementovou maltou, do níž se zapěchují úlomky čistých tašek nebo cihel. Zasahuje-li rozrušení do větší hloubky, vyseká se vadné zdivo do potřebné hloubky a nahradí novým zdivem zděným na dobrou cementovou maltu. Nově dozdívaná část se dos tarého zdiva zaváže a uklínuje nebo pěchuje zavlhlou maltou, aby vrchní zdivo dovlné spáry nedosedlo a nevznikla trhlina.
Větší trhliny ve zdivu se zajistí buď železobetonovými hmoždiňkami (obr. 119), anebo pomocí zapuštěných ocelových trnů, které se osazují na cementovou maltu do předem vyvrtaných děr (obr 120). Nedostatečně únosné cihelné pilíře se zesílí obezděním , při kterém se do každé vrstvy vloží tenká výztuž, anebo oplášťováním železobetonem. Stejným způsobem lze zesílit i kruhový ocelový sloup (obr. 121).
Otvory ve stěnách
Okenní parapet není zatížený, může být z tenčího zdiva, ale s dostatečnou tepelnou izolací. Většinou je ve výšce 0,8 až 0,9m, v koupelnách a na záchodech výše. V místnostech, kde je k oknu přistaven stůl, např. v kuchyních se dělá parapet ve výšce 1,1 až 1,2 m. Je to nutné, jinak by předměty na stole bránily otevření okna.
Nadpraží tvoří překlad, který nese zdivo nad otvorem. Překlad je delší než světlost otvoru o uložení na obou koncích, takže světlost a dvě úložné délky tvoří celkovou délku překladu. Překlady mohou být monolitické, z keramických tvarovek, montované železobetonové a jiné. Do dodatečně zřizovaných otvorů se zasazují jako překlady válcové nosníky, např ve tvaru I (obr. 122).
Tlak nosníku nad rozměrnějšími otvory by mohl v uložení rozdrtit cihly, a proto se nosníky podkládají ocelovou destičkou. V části nad otvorem se nosníky obvykle obezdí a potáhnou ocelovým pletivem, něž se nahodí omítka. Montované železobetonové překlady se ukládají do lože z cementové malty a stejnou maltou se vyplní jejich styčné spáry. V obvodním zdivu se musí použít dílce s 50 mm tlustou dřevocementovou deskou (heraklitem), aby mělo potřebnou izolaci.
Dodatečné zřízení okna nebo dveří
Pro širší okno v přízemí jednopatrového domku je třeba podepřít strop nad přízemím a zajistit zdivo šikmými vzpěrami (obr. 123). Vzpěry se zabezpečí proti posunutí hranolkem zaraženým do země u vnějšího čela prahů; horní konec vzpěry se osadí a uklínuje v kapse vysekané ve zdivu. Všechny sloupy a vzpěry se uklínují a zajistí tesařskými skobami.
Osazování oken a dveří vyžaduje přesnou práci, mají-li se později dveře a okna dobře otvírat a spolehlivě těsnit.
Osazování okenních rámů
Rám důkladně napuštěný fermeží se složí do okenního otvoru a na spodní straně se u okrajů podloží dřevěnými podložkami a klínky; má-li okno sloupe, podloží se rovněž klínky. Pak se překontroluje, je li rám uprostřed ve správné vzdálenosti od líce zdiva. Rám se vyrovná do vodorovné a svislé polohy podle vodováhy a závaží se pevně uklínuje. Ke zdivu se přichytí lavičníky, které se zarazí do spár zdiva těsně vedle svislé části rámu, aby se k nim rám mohl přišroubovovat. Mezi rám a ostění se vkládá těsnící provazec ze skelné nebo čedičové vaty. Po omítnustí ostění zkryje lavičníky lišta.
Dřevěné osazovací rámy se osazují před omítáním a připevnňují se pomocí vrutů do dřevěných špalíků zapuštěných do okenního ostění. Špalíky jsou kónické a vkládají se doširší základnou do zdi, menší do líce. Ocelové rámy se do zdiva kotví úchytkami. Do osazovacích rámů se osazují kompletovaná okna, zasklená, natřená a částečně okovaná. Ocelová okna se osazují ohnutými příchytkami do vysekaných kapes, které se pak vyplní cementovou maltou míchanou v poměru 1:3. Předtím se okna vyrovnají, vyklínují vyzkouší se otevírání křídel.
Rámová dveřní zárubeň se osadí tak, že se po vyrovnání upevní lavičníky, které se zarazí do spár těsně vedle rámu. Spára mezi rámem a zdivem se utěsní provazce ze skelné vaty a zakryje lištou. Ocelová zárubeň se osazuje nejčastěji při zdění. Umístí se nad střed, podloží se a vyrovná do svislé a vodorovné polohy a do správné výšky od podlahy. Aby se zárube%n nevychýlila, přiváže se k pomocným sloupkům. Při zdění se cihly zasunují do dutiny ve stojkách, ale tak, aby se zárubeň neprohnula. Proto se dřevěná zárubeň uprostřed rozepře latí.