Zahradnické nářadí
Zahradnické nářadí
Špičatým rýčem se hloubí jámy pro výsadbu stromků; slouží k hlubokému rytí v těžkých půdách, i když na spodu brázy zůastavají nezkypřená místa. V lehčích půdách se více používá rýč čtyřhranný, jehož spodní hrana má být mírně prohnutá. Důležité je, aby kovová část byla spolehlivě upevněna šrouby (z obou stran) k násadě prodlouženými jazyky - krátké trubkovité návleky na násady nejsou vhodné. Násady s hladkým koncem a kuličkou jsou určeny pro rýče a rycí vidle ke kypření lehší půdy, násady ukončené berličkovitým T jsou k hlubšímu rytí v těžkých půdách a k hloubení děr. Násady ukončené ve tvaru písmene D nejsou praktické.
Rycí vidle jsou vhodné hlavně k letnímu rytí zaplevelených lehčích a záhonů po sklizené zeleníne; zle jimi snadno vybrat zbytky kořenů a plevelů. V úlehlrých a kamenitých půdách se často pracuje i s krumpáčem. Neobjedeme se ani bez různých kypřičů, motyček a pleček.
K hlubšímu kypření těžších půd a čištění mís kolem stromu slouží širší nebo užší kopací motyčky. K mělkému kypření lehčí půdy a k ničení nižších plevelů na záhonech a cestičkách jsou vhodné tzv. tažné motryčky s nimiž pracujeme hlavně tahem a částečně si vypomáháme kopáním. Tříhrotým nebo jiným kypřičem čístíme a kypříme záhony po sklizni nebo před novou výsadbou. Dvojitá motyčka (kožmínka) je určena k hloubení jamek, k mělčímu okopávání a pletí v užších řádcích, motyčka s vidličkou k odstraňování trsů plevelů a trávy. Železné i dřevěné hrábě slouží k urovnávání přeryté půdy, kvyhrabávání plevele a spadaného listí, k žasekání semen, k mělkému zahrabávání průmyslových hnojiv.
V zahrádkách potřebujeme také krátké ruční motyčky, kypřiče, okopávačky, sázecí kolíky - rovné nebo zahnuté s kovovým bodcem, lopatky, drábky kmělkému kypření půdy mezi rostlinami na záhonech, ve skalkách a v pařeništi. K vysazení sazenic, např. zeleniny potřebujeme sázecí kolík.
K štěpařškým pracím na ovocných stromech jsou nutné speciální zahradnické nože, nůžky a pilky
K roubování především roubovací nože, k očkování dřevin nože s výčnělkem čepele nebo s kosticí k uvolnění a odloupnutí kůry a k odříznutí oček. Tenčí a tlusté větve jakož i tvrdé plodonosné dřevo řežeme velkou žabkou, jejiž silná, srpovitě zahnutá čepel umožňuje řez jedním tahem. Žabkami s mírněji zahnutou čepelí se řežou tlustší výhony stromků. Tlustou žabkou se také vyhlazují okraje řezných ploch po pilce na tlustých větvích. Silnější větvičky a větve stříme zahradnickými nůžkami. Nůžky s dvojitým ostřím takzvané dvousečné stříhají větvičky poměrně hladce z obou stran. Teční větvičky se odstraňují žabkou nebo nůžkami s rovným ostřím v horní čelisti, které dosedá na rovnou plošku spodní čelistim v niž je vyměnitelná vložka z měkčího kovu. Zahradnickými pilkami se řežou větve, které se nedají odstranit nožem ani nůžkami. Tvarovací pilkou s pevným, jemně ozubeným listem se odřezává především zatvrdlý starší plodonosný obrost. Větší pilkou sráme z pásové oceli se šroubem k napínání a otáčení ozubeného listu se odřezávají špatně přístupné větve. K odřezávání větví ve vyšších korunách, hlavně na obvodových nebo jiných těžko přístupných místech se ojediněle používá pilka připevněná na tyči.
Představíme si i další zahradnické pomůcky.
V lednu pravděpodobně odstraníme škrabou starší kůru s přezimujícími škůdci na tlustších kmenech a větvích. Hrany škrabky josu sbroušeny do tupého ostří. Můžeme si sami udělat udělat česáky ke sklizni ojedinělých plodů na méně přístupných místech stromu a k pročesávání dříve zralých plodů. Postačí plechovka s vystříhaným ozubením - uplatní se při probírání nestejně zrajících plodů, zejména na renklód. Na hrušky a jablka zhotovíme česák s plátěným pytlíkem. Prohlednéme, popř. dokoupíme zahradní konev a konvičku k zalévání pokojových květin a malých sazeniček.
Sadba ovocných stromů
Stromy nepatří tam, kde nemají vhodné přirozené podmínky pro uspokojívý růst a výnos. Raději vysazujeme méně odrůd, ale jakostních. Okresní ovocnářské komise sestavily k tomuto účelu pro každý okres seznam. Nejspolehlivější jsou informace zkušených ovocnářů z blízkého okolí. Vezmeme v úvahu též spotřebu ovoce v rodině v průběhu roku.
Údržba zahradnického nářadí a pomůcek
Zahradnické nářadí po každé práci očistíme od zeminy a otřeme, aby nekorodovalo. Na tlusté prkné opatřené asi 180 mm dlouhými ocelovými nosníky zavěšujeme nářadí s násadou. Podobně se zavěšuje nářadí na šikmo tlučené kolíky. Do laťových stojanů nebo ohrádky postaevné na zemi se staví nářadí s násadou a pro snadnějí přehled, některé ostřím nahru. Rez odstraňujeme ocelovým kartáčem. Nátěr na kovových konstrukcích po odstranění koroze obnovujeme například olejovou barvou na kovy značky Plumbin.
V zimě, kdy již nepotřebujeme rýče, lopaty a jiné nářadí, očistíme jejich kovoé části důkladně škrabkou a ještě je natreme odpadovým olejem nebo vazelínou. K uložení vyhovuje spíše vlhčí místo. V suchu se dřevo sesýcha, násady se uvolňují a musí se před použitím asi dva dny máčet, aby znovu nabyly původní rozměr. Ostří rýčů a motyček naostříme pilníkem a na brusce.
S hadicemi zacházíme šetrně, v létě je po zálivce nenecháváme na slunci. Po vypuštění vodey stočíme na otočný naviják nebo zavěsíme na kolíky na dřevěném bubnu nebo stočíme do širšího koše. Není správné zavěšovat hadici pouze na jeden hák nebo skobu, přes zimu by se přeležela a zlomila. V zimě pryžovou hadici potřeme glycerínem nebo vazelínou a uložíme v suchu. Menší trhliny přelepíme nebo drátem připevníme pryžovou záplatu; tenčí hadice obtočíme na prasklém místě izolační tkanicí. Při větších trhlinách poškozený kus hadice vyřízeneme, hadici spojíme kratší trubkou a přítáhneme nekorodujícím drátem nebo kovovým kroužky se šroubky. Konve a kropáče po zálivce stavíme tak, aby z nich vytekla voda.
Štěpařské nože ostříme na hladké ploše jednozrnného brousku navlhčeného vodou nepo potřeného olejem. Čepel nože položíme naplocho z té strany, kde je zářez pro otvírání nože nehtem a pak spirálovými pohyby při nepatrném zvednutí tupé hrany hřbetu ostříme. Druhá hladká strana musí být rovná; pokud je třeba vyhladit ostří, položíme čepel na celou plochu a obdobným krouživým pohybem, aniž se hřbet zvedne, obtahujeme. Nůže můžeme ještě obtáhnout na kůži nalepené na prkénku. Přitom vždy obracíme čepel nože přes hřbet jo při ostření břitvy.
Zahradnické nůžky nejprve uvolněním matice rozpojíme. Ostří se jednak celá rovná plocha, jednak lehce horní zaoblená část, zvláště jsou-li v ostří znatelnější kazy. Rez odstraňujeme smirkovým papírem, popř. chemickým odrezovačem.
Skla u pařenišť a skleníků se čistí pryžovými stěrači. Osvědčil se mycí prostředek připravený z kyseliny solné a fluoridu amonného v poměru 1:1, který se podle stunpě znečištění ředí vodou (na 50 litrů vody 50 gramů fluoridu a 0,05 litru kyseliny solné).
Při zasklívání rozbitých oken pařenišť a skleníků po vyjmutí skla připravíme ze tmelu dlouhé tenké válekčky a nožem je rozetřeme po očištěných drážkách. Do nich položíme tabuli skla a připevníme hřebíčky s malou hlavičkou. Novou vrstvu tmelu pevně nožem přimáčkneme a náležitě uhladíme. Někdy bývá sklo uloženo v drážce tenkými dřevěnými lištami, které opatrně odtrhneme a znovu přitlučeme. K zasklívání potřebujeme dláto (k odstranění starého tmelu), nůž na tmelení a sklenářský nůž s úlomkem diamantu (řeže lépe než nůž s ocelovým kotoučkem). Řez vedeme lehkým tlakem a jedním tahem.