Omítky
Omítky
Jakost malty rozhoduje o kvalitě a životnosti omítky.
Pojiva a plniva se většinou odměřují objemově (na díly). Malta se míchá ručně v maltnici (karbu), truhlíku, kolečku, anebo strojně v míchačce. Míchá-li se ručně, napustí se nejdříve voda, potom se přidá vápenná kaše. Směs se míchá tak dlouho až vznikne stejnoměrně zbarvené vápenné mléko, teprve potom se přidává písek. Do truhlíku se může vložit nejdříve odměřené množství vápenné kaše, která se rozmíchá na vápenné mléko, a potom se přidává písek.
Míchá-li se malta ze suchých pojiv, nejdříve se na čisté podložce (plechu, prkně) důkladně promísí suchá směs a pak se za stálého míchání kropí vodou z konve.
Hladká štuková omítka
Malta na jádro se mísí v poměru 1:3, tedy na 333 l vápenné kaše se přidává 1 m3 písku. Malta na štuk se mísí v poměru 1:2, tj. 500 litrů vápenné kaše na 1 m3 jemného prosátehé písku (na sítu s velikostí ok do 1,25 mm).
Pálená cementová omítka
Postřik se dělá z 200 kg cementu a 100l vápenné kaše na 1 m 3 písku. Jádro z cementové malty 1:3, štuková vrstva 1:2.
Malta na spárování režného zdiva
Malta na spárování režného zdiva se míchá ze 450 kg cementu na 1 m 3 čístého prosátého písku o zrnitosti do 1,25 mm, s nepatrnou přísadou vápenné kaše.
Způsob opravy vnitřních omítek záleží na rozsahu a druhu jejich poškození
Poškozená místa v suchým místnostech se vyrpavují vápennou maltou a ve vlhčím prostředí maltou vápeno-cementovou. Má-li být vyspravované místo tvrdší, hladší a má rychleji zaschnout, je vhodná přísada sádry v poměru 1 díl sádrové kaše k 6 dílům vápenné malty, tj. např. 1 l sádrové kaše na 6 l vápenné malty. Sádrovou kaši umícháme v poměru 1 kg sádry na 1,5 l vody ak vápenné maltě ji přidáme těsně před opravou. Vápenocementová malta se míchá v truhlíku (cement se přidává do vápenné malty)
Omítka stěny
Omítku stěny opravujeme tak, že z porušeného místa nejdříve odstraníme všechny nepevné části a otlučeme i okolí, které při poklepu zní dutě. Po otlučení se vyškrábou spáry do hloubky asi 10 mm. Smetákem se odstraní prach a zdivo se postříká štětkou (viz. obr. 149). Má-li omítka na podkladu dobř držet, je dobré nahodit nejdříve postři z řídké cementové malty, anebo jádro nahodit místo vápennou maltou vápenocementovou. V takovém případě se nemusí dělat postřik. Po zavadnutí jádra se nanese a uhladí štuková vrstva. Ve styku se starou omítkou se musí odstranit vrstva klihové malty nebo vápenných nátěrů, aby nová omítka lícovala se starou. Styk se vyhlazuje směrem ze staré omítky na novou a nakonec se okraje ještě lehce přetřou štětkou namočenou ve vodě.
Oprava rákosové omítky
Poškozená a nepvá omítka se otluče a zpuchřelá rákosová rohož se odstraní a místo ní se připevní nová. Na rákos se má prudce nahodit nejdříve řídká vápenocementová nebo vápenosádrová malta, potom jádro a štuková vrstva. Váponsádrová malta je výhodná, protože rychle tuhne.
Poškozený roh seopravuje sádrvou maltou s přísadou písku. Je-li třeba udělat novou delší hranu, pomůžeme si rovným prknem. (obr. 150).
Roh se tak snado nepoškodí, jestliže se ostrá hrana poněkud zaoblí. Opravené plochy se ve styku s okolní omítkou několikrát přetřou štětkou namočenou ve vodě nebo plstěným hladítkem, který se hladí směrem od hrany a potom shora dolů. Rohy vystavené možnému poškození se chrání kovovým úhelníkem (obr. 151).
Vnější omítky se mají opravovat pečlivě, aby oprava byla co nejtrvanlivější.
Omítky bývají poškozeny v místech vystavených zatékání, tedy hlavně na soklech a římsách. Vlhkou anebo zamokřenou omítku pak rychle rozruší mráz. Proto včas opravíme střešní žlaby nebo chybně provedené okapní nosy. Dutiny zvnikají pod omítkou, která se neuchytila k podkladu, mezi nespojenými vrstvami a použije-li se nevhodná malta. Při opravě všechna poškozená místa otlučeme včetně dutin až na zdivo. Je-li mrazem rozrušeno i zdivo pod omítkami (většinou na soklech), musí se odsekat a vyrovnat maltou. Nerovnosti podkladu tlustší než 30 mm je třeba vyztužit pletivem nebo vyplentovat např. úlomky střešní tašek a podobně. Po otlučení omítky se vyškrábou spáry do hloubky asi 10 mm, aby nová omítka dobře kotvila podkladu. Podklad se důkladně postříká vodou a potom se nahodí postřik z řídké cementové malty, který vytvoří drsnou plochu pro pevné uchycení jádrové omítky. Postřik se v praxi obvykle nedělá, ačkoli zvyšuje trvanlinost opravy. Zbytečný je jen tam, kde ani zbývající o není pevná a nepředpokládá se, že vydrží delší dobu.
Jádrová omítka
Jádrová omítka se nahazuje prudce a uhladí se nahrubo dřevěným hladítkem, aby byl její povrch 2 až 3 mm pod povrchem okolní omítky. Zbývající část se doplní štukovou vrstvou, která se uhladí nejdříve dřevěným hladítkem; po ztuhnutí se vyhladí hladítkem plstěným, zvlášť pečlive v místech spojení se starou omítkou.
Zvětralá štuková omítka
Zvětralé štukové omítky se očistí od prachu nebo omyjí teplou vodou, aby se zbavily mastné špíny. Po opravení poškozených míst se do omítky vtírá hladítkem řídká štuková malta. Povrch se zpevní také nátěrem vápenným PVAc aj.
Břizolitová omítka
Zušlechtěné břízolitové omítky se opravují obtížně. Aby oprava nebyla viditelná, přstříká se větší část opravovaného průčelí po odstranění špíny a prachu břízolitem. Poškozená plocha se otluče do tvaru čtyřúhelníku nebo mnohoúhelníku a na hranách se omítka seřízne kolmo ke zdivu. Na očištěné a navhlčené zdivo se nahodí postřik z řídké cementové malty. Po zavadnutí se udělá z vápenocementové malty jádro s povrchem o 7 až 10 mm pod úrovní vedlejší omítky. Povrch se zdrní, aby vrchní břízolitová vrstva dobře držela. Břízolitová vrstva má být o 2 až 3 mm vyšší než okolní omítka, protože se po ztvrdnutí škrábe ocelovou škrabkou do roviny s původní omítkou.
Spárování nasákavých cihel
Spárování nasákavých cihel se opravuje vápenocementovou maltou; nevadí, že spára není vodotěsná, protože tyto cihly také nejsou vodotěsné. U nenasákavých cihel se používá cementová malta. Ze spár se odstraní malta do hloubky 20 až 30 mm, spáry se vyčístí, navhlčí, vyplní maltou a uhladí (obr. 152).
Vnější nátěry
Vnější nátěry se dělají stejně jako vnitřní, jen pro zvýšení trvanlivosti se doporučuje přípravek 1/4 litru fermeže nebo latexu na kbelík. Stará i nová omítka se před nátěrem pačokuje po celé ploše vápenným mlékem. Pamatujeme, že dva až tři tenké nátěry jsou trvanlivější než jedna tlustá vrstva, že se nemá natírat při teplotách po 10 stupňů Celsia ani při vysokých teplotách na osluněných plochách.
Osvědčený je prostředek Lukofob, který se nanáší štětkou nebo se stříká. Postřik musí být proveden rovnoměrně, nesmí se vynechat žádné místo apřebytek tekutiny nesmí stékat po fasádě. Ochranná vrstva má životnost asi 5 let a potom se musí obnovit.
Opravy trhlin
Trhliny se proškrábou tenkou třískou, prach z nich se odstraní štětkou a trhlina se pak navhlčí vodou (štětkou, nebo malou stříkačkou); při vlhčení se pod poškozeným místem přidržuje hadr, aby se neznečistilo okolí. Vyspravuje-li se více trhlin, např. ve stropě, je vhodné smíchat sádru s octem - tím se tuhnutí sádry zpomalí a nemusíme tak často slézat ze žebříku. Přídavek klihu se nedoporučuje, klíh přijímá vlhkost z ovzduší a plesniví. Sádra se do trhliny vtlačí, aby ji zcela vyplnila - jinak by se trhlina objevila znovu. Potom se přebytečná sádra odstraní, povrch se uhladí špachtlí a přeře vlhkou štětkou.
Nedostatečně hladký povrch se po zatvrdnutí vyhladí smirkovým papírem. Vyplňují-li se trhliny široké 5 až 10 mm, musí se vyškrábat, vyčistit navhlčit a vyplnit maltou. NEmají-li se kolem sádrové výpně tvořit trhliny nové (sádra se při tvrdnutí smršťuje), zatlačí se dovnitř nejdříve jedna vrstva a až po ztuhnutí se doplní zbytek.
Větší trhliny ve vápenné omítce se vyplňují sádrou, do níž se přidá jeden díl písku. Oprava je trvanlivější a kvalitnější, když se trhlina překryje bandáží (obr 153.)